Medvěd a Vánoce

Bílou plání jde liška. Jde pomalu a rozhlíží se. Bojí se, aby jí nespatřil hospodář, hned by ji prohnal. Dojde až k velkému dubu uprostřed louky. 

Zabouchá na dub. "Zrzko jedna skákavá, vstávej."

Na větvi se objeví veverka. "Co mě budíš a proč mi nadáváš?"

"Nenadávám. Jsi zrzka a skáčeš." Pokrčí rameny liška nevině.

"No dobře, tak co chceš?"

"Medvěd nespí. Je hladovej a bloumá po lese." Vypráví veverce liška.

"On nespí?" diví se veverka.

"Ne, nespí."

"Ale vždyť je zima?"

"Proč myslíš, žen jdu za tebou?" Kroutí hlavou liška, že je dnes veverka nějaká nedůvtipná. "Mám o něj strach." Prohlásí už trochu nakvašeně.

"Co budeme dělat." Veverka seběhne dolů po kmeni až k lišce.

"Za prvé mu musíme opatřit jídlo a za druhé mu musíš domluvit, aby šel spát." Říká liška veverce důležitě. Líbí se jí, že může rozdávat rady, je přeci chytrá liška.

"Ale mě na sněhu mrznou tlapičky." Zakňourá veverka. "Nemůžu za ním. Jeho brloh je moc daleko."

Liška se ušklíbne, bez ní by byl les dočista ztracený včetně medvěda a veverky. Pak nastaví ocas, aby veverka mohla naskočit. "Odnesu tě. A drž se pořádně." Nabádá veverku. Poté s veverkou na ocase pospíchají zpět k lesu.

Liška i s veverkou na ocase doběhne sněhem až k medvědovi, který sedí před brlohem na pařezu a tlapou si kreslí ve sněhu.

"Proč nespíš?" oboří se na něj veverka. "V zimě máš spát." Zlobí se na kamaráda a hrozí mu svou chlupatou pěstičkou.

"Nevím." Pokrčí smutně rameny medvěd. "Nemůžu usnout."

Veverka z liščího ocasu skočí medvědovi za krk. "Že ty pořád myslíš na to, co ti vyprávěl jezevec?" Podezíravě ho podrbe na hlavě.

Medvěd provinile sklopí oči. "Když já bych moc chtěl mít taky jednou Vánoce. Taky jednou bych chtěl vidět ten stromeček, co zdobí děti jablíčky a mrkví." Povzdychne si.

"Hloupej jezevec, vypráví nesmysly a huňáč pak nemůže spát." Zabručí si pod vousy liška.

"Ten stromeček je pro zvířátka, co v zimě nespí, ale ty máš spát." Peskuje veverka huňáče, ale už mnohem vlídněji. Najednou je jí kamaráda líto. Všechny zvířátka bývají u stromečku, jen on ne, on vždy už spí.

"Když já bych to chtěl jednou vidět." Prosí medvěd a slzičky má na krajíčku.

Veverka si povzdychne. "No, co s tebou máme dělat. Ale pak hned musíš jít spát, abys byl na jaře zase fit." Nařizovala medvědovi, protože dobře věděla, že medvědi přes zimu musí spát.

Huňáč hned sliboval, že pak určitě půjde spát a těžko zakrýval svou radost z toho, že uvidí stromeček.

"Co ale do té doby budeš jíst?" zahloubala se veverka a kroutila hlavou. Ona si dělá zásoby, ale medvěd ne, protože spí.

"Hospodář včera vysekal na rybníce led, aby ryby měly vzduch." Napadlo lišku, která do té doby jejich hovor jen poslouchala a v duchu lamentovala, co to ten jezevec tím svým upovídaným jazykem zase spískal. "Mohl by si nachytat nějaké ryby."

"Jen mě nesmí načapat. Víš, že si je hlídá." Podrbal se na bradě medvěd. Už jednou ho hospodář nachytal u potoka a pak za ním běžel i s puškou do lesa. Ještě, že se mu schoval na strom.

"Půjdeme v noci, je úplněk, bude světlo jako ve dne." Rozhodne veverka za ně za všechny.

V noci svítí měsíc jako rybí oko a osvětluje nejen rybník, ale i les a louku okolo. Zvířátka, medvěd, liška, veverka a jezevec stojí nad otvorem v ledu. 

"Vidíš ty kapry?" ptá se veverka medvěda.

"Vidím. Je jich tam spousty." Raduje se medvěd a už si chce poskočit, když si to rozmyslí. Led není tak silný a mohl by se pod ním prolomit. Jemu by to nevadilo, umí plavat, ale co jeho kamarádi, kteří mu pomáhají, ti by se mohli utopit.

"Tak rychle jich pár vylov, ať zmizíme." Popohání ho liška a rozhlíží se kolem dokola. Ač je noc, je vidět jak ve dne a hospodář bych si jich mohl všimnout. Všechny by jeho prohnal s tou jeho puškou a takhle v zimě na sněhu by se mu těžko schovali. 

Medvěd si klekne na led a strčí svou tlapu do otvoru v ledu. Během chvíle na led vyhodí několik kaprů. Dva hned spořádá a ostatní si naloží pod paždí a všichni kamarádi pak rychle utíkají do lesa, než si jich někdo všimne.

"Honem rychle, vstávejte." Volá liška už zdálky a běží k medvědímu brlohu. "Už je to tady." Vesele oznamuje.

"Co je tady?" Vykoukne medvěd s veverkou z brlohu.

"Co je tady?" ozve se jezevec ze své nory.

"Už je to tady." Volá znova liška celá zadýchaná, jak pospíchala oznámit kamarádům tu novinu.

"Tak co je tady?" ptá se veverka.

"No přeci Vánoce." Raduje liška. "Děti už ozdobily stromeček."

"Vánoce!" volá jezevec. "Hurá Vánoce."

"Vánoce." Raduje se medvěd. "Konečně uvidím Vánoce."

"Tak honem pojďte." Pobízí liška zvířecí kamarády, aby pospíchali ke stromečku.

Na velkém smrku uprostřed lesa visí mrkve, jablíčka, hrušky, palice kukuřice a i cukroví, a pod stromkem jsou kaštany, žaludy a ořechy. 

Kolem stromku se sešla všechna zvířátka z lesa. Nejen medvěd s veverkou, liškou a jezevcem, ale i srnky, jeleni, lasičky, zajíci, a dokonce dva vlci. Všichni pospolu kolem stromečku.

"To je krása." Raduje se medvěd.

"To cukroví je asi pro tebe." Usmívá se veverka, protože ví, že žádná jiná zvířátka v lese sladkosti nežere. "Ale pak už půjdeš spát." Okamžitě medvědovi nařídí.

"Ještě chvíli se pojďme společně radovat." Zaprosí medvěd a zvířátka se vezmou za tlapky a společně pod stromečkem stráví Vánoce.

Pak všechna zvířátka doprovodí medvěda zpět do jeho brlohu. Uloží ho k spánku, a ještě mu na dobrou noc zpívají, dokud měsíc nezajde za mraky.